Renesance vznikla v Itálii ve Florencii počátkem 15. století. Důležitou roli v utváření renesanční architektury sehrál vědomý odklon od gotické tvorby. Renesanční architektura je výsledku pro člověka snadněji uchopitelná, tvarově čitelnější a znamená znovuzrození a návrat k ideálům antiky a člověku. Za otce a zakladatele slohu je považován italský umělec a architekt Filippo Brunelleschi.
Za renesančním hnutím stojí na rozdíl od gotických hutí konkrétní lidé. Také architektura se liší a nabývá mnoha výrazů. Největší teoretici renesanční architektury vynikali také v mnoha dalších uměleckých i technických oborech – sochařství, malířství, matematiky, geometrie nebo optiky. Renesance měla v Itálii snadnější nástup, gotika zde neměla hluboké kořeny a renesanční prvky byly využívány už v italské románské architektuře. Z tohoto důvodu byla Itálie napřed před zbytkem Evropy.
Znaky renesance:
Materiály – Použité materiály jsou mnohem rozmanitější – cihly (dekorativní režné zdivo), kámen, dřevo nebo kov. Po dokončení hrubé stavby docházelo k nanesení omítek a ozdobných prvků. Typické byly štuky, sgrafito, mramorové obklady.
[wp_ad_camp_1]
Rytmus a symetrie – Fasády jsou členěny římsami, sloupy, pilastry či arkádovými ochozy. Půdorys je většinou pravoúhlý. Renesanční stavby jsou pro člověka mnohem lépe uchopitelnější, což je pravděpodobně i důsledek symetrie a rytmického členění.
Ozdobné prvky – Renesance se zcela odklonila od gotického opěrného systému a lomeného oblouku. Vodorovné síly arkád zachycují železné kleštiny. Ke slovu se znovu dostávají prvky antiky, které se projevují na architektonickém členění fasády – byly využity např. římsy, pilastry či rustika. Předsazené konstrukce často podepírali atlanti se známkami tíhy. Dalším užívaným prvkem je lunetová římsa se sgrafitovou výzdobou. Jednotlivé řády nebyly důsledně využívány tak, jako tomu bylo v antice. Prvky se často míchaly, nejpoužívanější byl však korintský řád.
Konstrukce a tvarosloví:
Sloupy a pilíře – Renesanční sloupy jsou inspirovány antikou. Na fasádě se často se využívají polosloupy přes jedno, nebo více podlaží – tzv. vysoký řád.
[wp_ad_camp_1]
Portály – Vstupní portál je často nejvýraznějším prvkem průčelí. Jednodušší forma portálu bývá embosována, případně lemována polosloupy nesoucí kladí. Pozdní renesanční portály už obsahují sochařskou výzdobu, typické jsou také rostlinné a figurální motivy. V ose portálu se pak často nachází ornament s erbem.
Okna – Obdélníková nebo zaklenutá okna bývají sdružována do dvojic. Otvory bývají lemovány polosloupy a zakončeny nadokenní římsou. Pro okna pozdní renesance jsou charakteristické štítové nástavce – tzv. frontony, ostění oken bývalo zdobeno bosáží či zalamovanýma ušima.
Sgrafito – Jedná se o dvouvrstvou omítku, škrábanou omítku. Spodní vrstva sgrafita se vyhotovila s tmavým zabarvením (popel, uhlí) a následně byla nanesena další vrstva – tentokrát světlá a hladká. Proškrábáním vznikne motiv – nejčastěji psaníčka. Je li barva omítek vyvedena opačně, vzniká kontrasgrafito.
Klenby a stropy – Renesance využívá křížové a valené klenby s lunetami. Žebra kleneb jsou často zdůrazněna hřebínky, které mohou mít podobu zašpičatění případně oblouků a lišt. Dále se využívají kupole, zrcadlové, klášterní a neckové klenby. V případě rovného zastropení se využívá trámových a kazetových stropů.
Kuželková balustráda – Jedná se o zábradlí vytvořené z baluster – nízkých, rotačně symetrických sloupků. Kuželková balustráda se nejčastěji využívá na balkonech či schodištích.
Zahrady – Pro renesanční zahradu je typická symetrie a pravidelné geometrické uspořádání. Také terén je terasovitě uspořádán. Přesně tvarována byla také zeleň – živé ploty, střihané stromy, vše bylo prokládáno cestami, květinovými záhony či rozsáhlými travnatými plochami. Zahrada je od okolí oddělena zdmi.
[wp_ad_camp_2]
Raná italská renesance:
Také quatrocento (1420 – 1500). V raném období se utváří obraz budoucí renesance, architekti experimentují a hledají nové formy, příkladem jsou paláce ve Florencii – Strozzi, Pitti, Rucellai nebo Gondi. Společným jmenovatelem těchto staveb je výrazná bosáž a silné horizontální členění římsami v konečném důsledku architektura působí staticky a postrádá lehkost. V případě paláce Rucellai, jsou sloupy v průčelí uspořádány po patrech od dórského, přes iónský až po korintský. Tedy odspoda nahoru od nejhmotnějších po nejdekorativnější. Podobný systém uspořádání se znovu opakuje na pozdějších arkádách.
Významní architekti: Leon Battista Alberti, Filippo Brunelleschi, Antonio da Sangallo
Vyspělá a pozdní italská renesance
Cinquecento (1500 – 1580). Vyspělá a pozdní renesance využívá plastičtějšího článkování. Příkladem je průčelí paláce Cancelleria v Římě, které je vertikálně členěno rizality a sloupovými travé s rytmicky rozmístěnými okny. Rytmické travé se stalo důležitým prvkem pro architektonickou kompozici. V druhé polovině 16. století se prosazuje manýrismus – opakují se osvědčená řešení, způsoby a tvary.
Významní architekti: Donato d´Angelo – Bramante, Antonio da Sangallo ml., Michelangelo Buonarroti, Andrea Palladio
Renesanční architektura v českých zemích
Zatímco v Itálii je období rané renesance od roku 1420 do 1500, k nám se dostává až na konci 15. století. V této době je u nás současně pozdní gotika. Od roku 1540 do 1580 nastává vrcholné období renesance. Do roku 1620 trvá pozdní renesance a manýrismus.
První renesanční počiny byly na úrovni přístaveb šlechtických dvorů. Vznikaly přestavby hradů a opevnění, později byly zakládány nové renesanční zámky.
Města byla poznamenána úzkými parcelami, renesance se projevovala především na průčelí domu a hledala cesty jak omezený prostor více rozšířit. Typické jsou především arkýře nebo krakorcové nástavby (Český Krumlov). Více stavebních zasluhovali budovy občanské vybavenosti – radnice. Naopak nejméně stavebních zásahů se uplatnilo na gotických kostelech. Za doby renesance nevzniklo příliš mnoho nových kostelů – jednou z mála realizací je například kostel sv. Voršily v Chlumci nad Cidlinou.
Za dob renesance došlo k prudkému rozvoji řemesel – především cihlářství, sklenářství, štukatérství a kovářství. Zcela samostatným odvětvím bylo také opevnění a městská infrastruktura. Rozvoj nastal i v oblasti rybníků v jižních Čechách
Jedním z nejvýznamnějších počinů je stavba Vladislavského sálu na Pražském hradě (Benedikt Rejt). Pozdně gotický sál ztrácí typické proporce gotického prostoru. Sdružená okna a úprava průčelí jsou již renesanční. Jedná se o jeden z nejkrásnějších příkladů prostupování starého a nového slohu.
Vrcholná renesance nastává za vlády krále Ferdinanda, který po smrti Benedikta Rejta povolal italské architekty aby doplnily královské sídlo. Vzniká královský letohrádek a po velkém požáru byl postaven Schwarzenberský palác.
Významné památky: zámek v Litomyšli, míčovna Pražského hradu nebo zámek v Telči.
S pozdní renesancí přichází také manýrismus, který bývá označován jako určitý přechodový styl mezi renesancí a barokem. Postupně se zvyšuje podíl detailů a ornamentů. Sgrafita jsou doplněna o složitější motivy a členění oken nabývá na složitosti – objevují se také pokročilejší variace trojuhelných nadokenních štítů
Významné památky: zámek a věž v Českém Krumlově, zámek Doubleby nad Orlicí, předzámčí Moravská Třebová
[wp_ad_camp_3]
Výborný článek pro ty, které se zajímají o renesanci. Je tady vše dopodrobna.