* 31.10. 1950, Bagdád, Irák
Proslulá britská architektka původem z Iráku, držitelka Pritzkerovy ceny za architekturu a významná představitelka dekonstruktivismu. Její stavby jsou futuristického vzhledu, založené na křivkách a geometrických tvarech.
Životopis
Zaha Hadid se narodila v Bagdádu v Iráku 31. října 1950. Její otec Muhammad al-Hajj Husajn byl zakladatelem
levicové liberální strany al-Ahali a později se stal místopředsedou a ministrem financí Národní demokratické strany v Iráku. Matka Zahy Hadid – Wajiha al-Sabunji
pocházela z bohaté rodiny z Mosul.
[wp_ad_camp_1]
Architektka měla už od malička silné rodinné zázemí. Měla vzor úspěšného otce a sama neviděla důvod, proč by nemohla být stejně tak ambiciózní. Koneckonců
Irák byl tehdy jiný, než jak jej známe dnes. V liberálním státu bylo mnoho ženských vzorů, v architektuře jich však bylo poskrovnu i ve světě.
Už jako dítě byla Zaha Hadid vystavena širokému a rozmanitému pohledu na život. Ze své zkušenosti znala mnoho odlišných kultur a dostávalo se jí rozmanitého vzdělání.
V Bagdádu ji vyučovali francouzské římskokatolické jeptišky, středoškolské vzdělání získala ve Švýcarsku a Velké Británii. Poté vystudovala matematiku na univerzitě v Bejrútu a po obdržení
titulu se vrátila do Velké Británie, kde v roce 1977 získala diplom na Architectural Association. Zde se setkává s Remem Koolhaasem, Danielem Liebeskindem či Bernardem Tschumim. Právě u Rema
Koolhaase později obhajuje svou diplomovou práci na téma Malevičova tektonika a později s ním navazuje spolupráci v jeho vlastním atelieru Office of Metropolitan Architecture (OMA).
V roce 1980 Zaha Hadid zakládá v Londýně vlastní atelier – Zaha Hadid Architects. Dále vyučuje na řadě věhlasných škol a institucích – Harvard University´s School
of Design, University of Illinois´s School of Architecture, nebo Columbia University. Od roku 2001 také působí jako profesor na University of Applied Arts ve Vídni.
[wp_ad_camp_2]
V roce 1982 získává atelier první projekt – The Peaks Spa – lázeňské centrum v Hong Kongu, které však nikdy nebylo zrealizováno. Své první realizace se Zaha Hadid
dočkala až v roce 1993, celých 13 let po založení atelieru. Tímto projektem byla požární stanice Vitra ve Weil am Rhein. Do té doby získávalo studio finance z prestižních soutěží.
Všechny projekty byly hodnoceny jako velmi pokrokové, vizionářské a provokativní, nicméně stále zůstávaly pouze na papíře. Zaha Hadid se jako architektka musela naučit, jak představit svůj radikální design klientovi, aby jej přijal a později z realizace nevycouval. Skutečným průlomem v kariéře Zahy Hadid se stal projekt Richard and Louis Rosenthal Center pro současné
umění v Cincinnati v Ohiu.
Od té doby je Zaha Hadid prakticky k nezastavení. Jako první žena na světě získala Pritzkerovu cenu a stejně neuvěřitelný je i její rozsah znalostí a zkušeností. Za vše mluví
počet realizací, včetně urbanismu měst jako Peking, Istanbul či Bilbao.
Zaha Hadid otřásá starými pravidly formálního prostoru. Stropy a stěny nahrazuje něčím, co připomíná proud či kapalinu. Nejčastěji se mluví o zkamenělé či zamrzlé tekutosti, která zdánlivě popírá veškeré známky pevnosti. Architektka o sobě tvrdí, že ráda dělá věci, které vybočují z řady a matematika ji posloužila jako obor ze kterého mohla čerpat inspiraci. Styl Zahy Hadid se dá popsat jako neomodernistický a
dekonstruktivistický.
Časopis Time označil Zahu Hadid za jednu ze 100 nejvlivnějších lidí světa. Architektka obětovala pro architekturu a svůj věhlas téměř vše ze svého osobního života. Na druhou stranu se stala jedním z nejvýraznějších ženských vzorů všech dob. Její počet realizací nezadržitelně stoupá a snad se i v České republice jedné dočkáme.
Ocenění
- 1982 – Gold Medal Architectural Design, 59 Eaton Place, London
- 2002 – Austrian State Prize for Architecture, Bergiselschanze
- 2004 – Pritzkerova cena
- 2005 – RIBA European Award, BMW Central Building
- 2006 – RIBA European Award, Phaeno Science Centre
- 2007 – Thomas Jefferson Medal in Architecture
- 2008 – RIBA European Award, Nordpark Cable Railway
- 2010 – RIBA European Award, Muzeum MAXXI
- 2010 – Stirlingova cena, Muzeum MAXXI
[wp_ad_camp_3]
