Renzo Piano

Renzo Piano - Portrét

Italský architekt, představitel high-tech, držitel Pritzkerovy ceny za architekturu. Díla Renza Piana jsou pozoruhodnou syntézou technologie a přírody, opírají se o využití denního světla i přirozeného větrání. Nejslavnější realizací je patrně centrum Georgese Pompidou, na kterém Piano spolupracoval s architektem Richardem Rogersem.


Životopis

Renzo Piano se narodil do rodiny stavitelů v Janově, Itálii v roce 1937. Dědeček, otec i strýcové pracovali jako stavební dodavatelé a Renzo měl původně dostát rodinné tradici. Svůj život i po dlouhém přemlouvání zasvěcuje architektuře a nastupuje na Milan Poitechnic Architecture School.

[wp_ad_camp_1]

V průběhu studia se Renzo Piano oženil s Magdou Arduino se kterou měl 3 děti. Po ukončení studií v roce 1964 začíná Piano pracovat ve firmě svého otce a v letech 1965-1970 pod vedením Louise I. Kahna ve Philadelphii a Z. S. Makowskiho v Londýně. Důležitý vliv na Pianovu tvorbu měl italský konstruktér a architekt Pier Luigi Nervi a také americký architekt Richard Buckminster Fuller.

První důležitá zakázka přišla již v roce 1969. Renzo Piano navrhuje italský průmyslový pavilon pro Expo 70 v Ósace. Projekt vzbudil pozornost veřejnosti a zejména zaujal britského architekta Richarda Rogerse.

Renzo Piano - Centrum Pompidou
flickr.com – Funkbrothers

Oba architekti zjistili, že mají mnoho společného a rozhodli se ke vzájemné spolupráci a založili ateliér Piano and Rogers. V mezinárodní soutěži pro centrum Georges Pompidou v Paříži přišli s inovativním a provokativním řešením, které jim zajistilo prvenství mezi 700 architekty z 50 zemí světa. Návrh centra vychází z myšlenky umístit veškeré instalace ven a uvnitř ponechat pouze čistý prostor. Řešení dodává budově industriální vzhled, který je popisován také jako high-tech. Kolos o rozměrech 166 x 60 metrů s výškou 42 metrů navštěvuje dodnes více návštěvníků, než Eiffelovu věž. Spolupráce obou architektů trvala od roku 1971 do roku 1977. V průběhu práce na projektu Piano také navazuje spolupráci s inženýrem Peterem Ricem, která trvala až do roku 1993.

[wp_ad_camp_2]

Projekt centra Georgese Pompidou si vyžádal architektovu přítomnost v Paříži a měl tak značný vliv na rozvod s jeho ženou Magdou, která se rozhodla zůstat v Janově. V roce 1989 se Renzo Piano seznámil s Emilií Rossato, kterou si vzal o 3 roky později.

V roce 1981 Piano zakládá vlastní atelier Renzo Piano Building Workshop. Jednou z nejslavnějších realizací se stala De Menil Collection v Houstonu, Texasu. Uvnitř budovy se nachází sbírky primitivního a moderního umění. Renzo Piano využívá okolí parku a na střechu navrhuje soustavu tenkých železobetonových desek, které osvětlují vnitřní výstavní prostory.

Renzo Piano - The Shard
flickr.com – Forgemind Archimedia

Na rozdíl od mnoha světových architektů nemá Renzo Piano konzistentní styl, jakým přistupuje ke své tvorbě. Jeho různorodé návrhy jsou silně spjaty s okolím a respektují místní prostředí i kulturu. Podobně tomu bylo při návrhu kulturního centra Tjibaou v Nové Kaledonii které je zasvěceno civilizaci Kanak. Zvláštní pozornost architekt při návrhu věnuje řezům. Siluety i vnitřní uspořádání dělají z každého objektu originál.

V roce 2008 je dokončeno jedno z největších muzeí přírody na světě – California Academy of Sciences. Díky úsporným opatřením budova získala certifikát LEED platinum a je nejúspornějším muzeem současnosti. V roce 2013 byl dokončen mrakodrap London Bridge Tower, známý také pod jménem The Shard. Jedná se o nejvyšší budovu ve Velké Británii (310m), která se výrazně propisuje do městského panorama.

Ocenění

  • 2008 – Sonning Prize
  • 2008 – AIA Gold Medal
  • 2002 – UIA Gold Medal
  • 1998 – Pritzkerova cena
  • 1990 – Kyoto Prize
  • 1989 – Royal Gold Medal

[wp_ad_camp_3]


Příspěvek vytvořen 45

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek