Italský architekt, představitel high-tech, držitel Pritzkerovy ceny za architekturu. Díla Renza Piana jsou pozoruhodnou syntézou technologie a přírody, opírají se o využití denního světla i přirozeného větrání. Nejslavnější realizací je patrně centrum Georgese Pompidou, na kterém Piano spolupracoval s architektem Richardem Rogersem.
Životopis
Renzo Piano se narodil do rodiny stavitelů v Janově, Itálii v roce 1937. Dědeček, otec i strýcové pracovali jako stavební dodavatelé a Renzo měl původně dostát rodinné tradici. Svůj život i po dlouhém přemlouvání zasvěcuje architektuře a nastupuje na Milan Poitechnic Architecture School.
[wp_ad_camp_1]
V průběhu studia se Renzo Piano oženil s Magdou Arduino se kterou měl 3 děti. Po ukončení studií v roce 1964 začíná Piano pracovat ve firmě svého otce a v letech 1965-1970 pod vedením Louise I. Kahna ve Philadelphii a Z. S. Makowskiho v Londýně. Důležitý vliv na Pianovu tvorbu měl italský konstruktér a architekt Pier Luigi Nervi a také americký architekt Richard Buckminster Fuller.
První důležitá zakázka přišla již v roce 1969. Renzo Piano navrhuje italský průmyslový pavilon pro Expo 70 v Ósace. Projekt vzbudil pozornost veřejnosti a zejména zaujal britského architekta Richarda Rogerse.
Oba architekti zjistili, že mají mnoho společného a rozhodli se ke vzájemné spolupráci a založili ateliér Piano and Rogers. V mezinárodní soutěži pro centrum Georges Pompidou v Paříži přišli s inovativním a provokativním řešením, které jim zajistilo prvenství mezi 700 architekty z 50 zemí světa. Návrh centra vychází z myšlenky umístit veškeré instalace ven a uvnitř ponechat pouze čistý prostor. Řešení dodává budově industriální vzhled, který je popisován také jako high-tech. Kolos o rozměrech 166 x 60 metrů s výškou 42 metrů navštěvuje dodnes více návštěvníků, než Eiffelovu věž. Spolupráce obou architektů trvala od roku 1971 do roku 1977. V průběhu práce na projektu Piano také navazuje spolupráci s inženýrem Peterem Ricem, která trvala až do roku 1993.
[wp_ad_camp_2]
Projekt centra Georgese Pompidou si vyžádal architektovu přítomnost v Paříži a měl tak značný vliv na rozvod s jeho ženou Magdou, která se rozhodla zůstat v Janově. V roce 1989 se Renzo Piano seznámil s Emilií Rossato, kterou si vzal o 3 roky později.
V roce 1981 Piano zakládá vlastní atelier Renzo Piano Building Workshop. Jednou z nejslavnějších realizací se stala De Menil Collection v Houstonu, Texasu. Uvnitř budovy se nachází sbírky primitivního a moderního umění. Renzo Piano využívá okolí parku a na střechu navrhuje soustavu tenkých železobetonových desek, které osvětlují vnitřní výstavní prostory.
Na rozdíl od mnoha světových architektů nemá Renzo Piano konzistentní styl, jakým přistupuje ke své tvorbě. Jeho různorodé návrhy jsou silně spjaty s okolím a respektují místní prostředí i kulturu. Podobně tomu bylo při návrhu kulturního centra Tjibaou v Nové Kaledonii které je zasvěceno civilizaci Kanak. Zvláštní pozornost architekt při návrhu věnuje řezům. Siluety i vnitřní uspořádání dělají z každého objektu originál.
V roce 2008 je dokončeno jedno z největších muzeí přírody na světě – California Academy of Sciences. Díky úsporným opatřením budova získala certifikát LEED platinum a je nejúspornějším muzeem současnosti. V roce 2013 byl dokončen mrakodrap London Bridge Tower, známý také pod jménem The Shard. Jedná se o nejvyšší budovu ve Velké Británii (310m), která se výrazně propisuje do městského panorama.
Ocenění
- 2008 – Sonning Prize
- 2008 – AIA Gold Medal
- 2002 – UIA Gold Medal
- 1998 – Pritzkerova cena
- 1990 – Kyoto Prize
- 1989 – Royal Gold Medal
[wp_ad_camp_3]